Syn.: Orobus palustris (L.) Rchb., Lathyrus myrtifolius Muhl. ex Willd., Orobus myrtifolius (Muhl. ex Willd.) A. Hall, Lathyrus pilosus Cham.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Severoeurasijský, převážně kontinentální druh s cirkumpolárním rozšířením, vyskytuje se i v mírném pásmu Severní Ameriky. Severní hranice rozlehlého eurasijského areálu probíhá od Islandu přes sever Skandinávie a evropské části Ruska na Sibiř a Dálný východ (Sachalin), zasahuje i do Japonska, jižní hranice prochází v Evropě Pyrenejským poloostrovem, severní Itálií, Balkánem a Ukrajinou.
V Česku se vyskytoval v minulosti roztroušeně, dnes vzácně, převážně v termofytiku. Hojnější výskyt lze sledovat jen podél větších vodních toků, především ve středním Polabí (od Záboří nad Labem až po Kelské Vinice, asi 20 lokalit), v jihomoravských úvalech (okolí Nejdku, Lednice, Nových Mlýnů, Tvrdonic a soutoku Moravy s Dyjí, 10 lokalit) a v Hornomoravském úvalu – v Litovelském Pomoraví u Olomouce, u Záhlinic na Kroměřížsku (v roce 2007 objevená lokalita Čistá) a u Kojetína (Včelínské louky – přežívá posledních pár jedinců), ojediněle se vyskytuje v jižních Čechách (Budějovická pánev). Řada lokalit již zanikla (Dolní Poohří, Podkrušnohorská pánev, Dolní Pojizeří, Českokamenická a Českolipská kotlina, Polomené hory, okolí Ralska, Ostravská pánev a další).
Také na Slovenku byl zaznamenán úbytek lokalit, vyskytuje se na Záhoří (Závod – NPR Abrod), v Podunajské nížině (Svätý Jur – NPR Šúr, Sládkovičovo – Nový Dvor, Číčov, Lándor, okolí Komárna), v horním Pohroní (Heľpa, Telgárt, Vernár) a v Poiplí, na jihovýchodě země v Potisí a při řece Latorici.
Ekologie: Roste na vlhkých až bažinatých loukách a slatinách, často v porostech vysokých ostřic a rákosin, v lemových společenstvech nivních křovin a v břehových porostech vodních toků, rybníků a tůni, na slunných až polostinných místech. Vyhledává periodicky zaplavovaná stanoviště s humózními půdami na bazických podkladech, vápnitými i slabě zasolenými, převážně v planárním, méně v kolinním a suprakolinním stupni. Charakteristický druh řádu Molinietalia (uváděn jako diagnostický druh svazu Cnidion venosi), vyskytuje se také ve společenstvech svazu Magnocaricion elatae.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivými větvenými oddenky a dlouhými kořeny, lodyha chabá, popínavá až poléhavá, 30–70(–150) cm dlouhá, hranatá, dvoukřídlá, s výraznými, 1–4 mm širokými křídly; listy se 2–3(–4) páry lístků a nekřídlatými, úzce lemovanými řapíky, vřeteno je zakončeno větvenou listovou úponkou, lístky čárkovitě kopinaté až podlouhlé, 30–70 mm dlouhé, 3–10(–14) mm široké, krátce řapíčkaté, na vrcholu většinou špičaté na bázi náhle zúžené, roztroušeně chlupaté až lysé, na líci světle zelené, na rubu až nasivělé s 3–6 vystouplými souběžnými žilkami, palisty polostřelovité až čárkovitě kopinaté, 7–25 mm dlouhé a 1–5 mm široké, zelené. Květenství je složeno většinou ze 3–6 květů na 4–12(–15) cm dlouhých stopkách, delších nebo přibližně stejně dlouhých jako jejich podpůrné listy, kalich trubkovitě zvonkovitý, olysalý, koruna purpurově fialová, po odkvětu modrofialová až modrá, 15–20 mm dlouhá, pavéza široce obvejčitá, křídla s dlouhým nehtem a oušky, člunek bělavý, kvete od května do srpna. Plodem je nepukavý lusk, 30–50 mm dlouhý, hnědý, bíle pomoučený, obsahuje obvykle 8–12 kulovitých až vejcovitých, žlutohnědých až hnědých semen.
Ohrožení a ochrana: Silně ustupující druh, je ohrožen změnami a zánikem vhodných biotopů (nadměrné hnojení, odvodňování a rozorávání luk, úpravy břehů vodních toků a rybníků). Hrachor bahenní je zařazen ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1t), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§1). Na Slovensku je hodnocen jako druh zranitelný (VU), také zde je chráněn zákonem (§). Územní ochrana je zajištěna pouze na části lokalit (např. NPR Libický luh, PR Mokřiny u Vomáčků, NPR Křivé jezero, PR Plané loučky, na Slovensku NPR Abrod a NPR Šúr). Zákonem chráněným je i v Maďarsku a v Německu (zvláště chráněný druh).
Fotografováno ve dnech 3. a 12. 6. 2008 (Česko, Hornomoravský úval, Záhlinice – Čistá) a 7. 6. 2008 (Slovensko, Záhorská nížina).